Panďáci
Tak to jsou Voni.
Panda Lucka zvaná mamuš a panďák Tomáš alias taťulda. Naši dvounožci, kterým jsme dovolili spát s námi v posteli.
Taťulda, ač vyrůstal na vesnici, nikdy neměl hafana a první zkušenost byla až s pohodovým skoťákem. A tak mu občas ukazujeme, že mít psa není žádná pr.... sranda. Von je totiž trochu měkota a ne vždycky je důslednej. To pak nastoupí mamuš, sjede nás všechny a máme to!
Ale jinak jsou celkem fajn, tak o nich něco málo natlapkáme...
Panda Lucka odkojená panelákem se už jako batole sápala po každým hafanovi. Jak to bývá, doma psa neměla, ale o to víc měla knížek, atlasů a časopisů o psech. A naštěstí i plno tetiček, u kterých se to chlupama jen hemžilo. Prvního hafana si adoptovala od sousedky na chalupě. První osudovej jménem Hippo. Kříženec jezevčíka a čehosi :) 12 let spolu trávili prázdniny na chalupě a nikdo je od sebe nemohl dostat. V pubertě se dočkala vlastního hafana - dotáhla od sousedů nechtěnou pudlici Peggynku. Rodiče měli "radost" :) A když byla dospělá, konečně si pořídila svýho parťáka, vytouženýho skotskýho teriéra. Druhej osudovej! Asi i proto dostal jméno po prvním miláčkovi - Hippo. Byl to správnej parťák. Důstojnej, lehce namyšlenej, vodítko bylo spíš doplněk, než nutnost... Procestovali toho spolu hodně, pak na chvíli zakotvili v Anglii. Všude se hned zabydlel. Byl to Pan Pes... Když odešel, panda už si dalšího chlupáče vedle sebe neuměla představit. Vydrželo jí to 3 roky. Na dalšího skoťáka je pořád moc brzo, ale my jezevci ho snadno zastoupíme. Vždyť v sobě přece máme kus teriéra :)
Panďák Tomáš to tak bohatý nemá. Vyrůstal sice na vesnici, ale i když měli ovečky, slepice, kočky a kdo ví co ještě, pes tam chyběl. Proto si ho Mutr musela najít a ukázat mu, jak kouzelný je život se psem :) Naštěstí jeho první zkušenost byla právě se skoťákem, kterej nikdy nic nezničil, byl to kliďas a pokusil se ho připravit na život s námi. Joo, zvyknul si rychle, že na záchodě už nikdy nebude sám :)